Únor bílý, pole sílí. Možná, že pole i ano, ale voda je zamrzlá. Většina lodních modelářů už začíná pociťovat třes v rukou, tik v oku a jiné projevy abstinenčních příznaků. Naštěstí je těmto těžkým a akutním případům závislosti díky ochotě a spolupráci Klubu NAMOLO o. s. a DDM Sluníčko možné od těch nejhorších příznaků poměrně jednoduše odpomoci. V Mostě se ve skvělém prostředí bazénu DDM koná zimní soutěž v Tug Towingu. Letos již po páté a to už se vlastně dá mluvit o tradici. Z Mostu se pomalu stává místo, kde se historicky soutěže v TT jezdí nejčastěji, za což patří dík paní ředitelce Ing.Bc. Marcela Stütz , která nám to umožňuje.
Po vánocích to v našem TT rybníčku vypadá vždy poměrně podobně. Na skype, chatu, ICQ začínají padat hlášky typu: “ … tak co, stavíš něco? … no jasněěěěě, do Mostu je chvilka, ale mám připraveno ….“ Ono se zdá, že tomu snad i věříme, vzájemně se povzbuzujeme. Pak se objeví nějaké to demotivační video od Taťky (Milana), které všem vezme náladu. Ač tvrdí, že letos fakt žádnou loď stavět nebude, připraví vždy něco nového. Letos to byla Antonie. Člověk netuší, zda se má smát, brečet nebo jít do dílny a to co páchá rozdupat.
Nakonec zvítězí hlas rozumu, Milan je z jiného planetárního systému a Most se nezadržitelně začne přibližovat. Naše nadšení začíná pomalu ustupovat. „….. tak co, s čím pojedeš?…. ty hele já nestíhám…. tak jsem včera koukal na …. no a asi to ještě v Mostě bude muset zvládnout .“ To je ten lepší případ. Jiných se začne zmocňovat panika, epoxid schne pomalu, nároky na povrchovou úpravu se z kvality 20x leštěné rudé na Ferrari vrací rychle na zem. Zoufalý TéTéčkář hned potěší srdce maketářů a usoudí, že štětec je vlastně vysloveně neprávem zatracovaná technologie, proboha ať to hlavně jede. Naše lodě tím hned od počátku získají patinu letitých přístavních buldoků. V podstatě se jedná o další přiblížení realitě. Kdo viděl nějaký přístav, tak ví, že remorkér je většinou povrchově upraven tím, co kapitán právě sehnal, což to naše „Co dům dal“, vlastně přesně kopíruje. Pravda, najdou se mezi námi i jisté podvratné živly, které naši bohulibou činnost svým neúnavným pobytem v modelářské dílně sabotují, což potvrzují i fotografie v galerii, ale nikdo není dokonalý.
Je sobotní ráno a z ranního oparu se čas od času vynoří chrchlající, funící zombie s rozzářenýma očima, uvězněné pod spoustou tašek, kufrů a beden. Z posledních sil procedí mezi zuby „Achoj“ a po vzoru Burlaků si to funí dál. Slované se v nás nezapřou. Ozve se rána, jak se nevejde do vchodových dveří, zaklení a úlevný vzdech, když se svého nákladu zbaví v šatně. To samozřejmě několikrát, protože jednou nemá šanci uspět. Posměšky šťastlivců, kteří už tu strašnou proceduru mají za sebou. My se máme vlastně poměrně rádi, i když pro nezúčastněného pozorovatele to rozhodně tak nevypadá. Po krátkém odpočinku a převlečení do plážových kompletů se opět proměníte v soumara a pokračujete dál k bazénu. Ten kdo to nezažil, nemůže pochopit, že tohle dělají dospělí lidé dobrovolně a ještě k tomu i rádi. Přece to nenecháte tahat děti, když už je sebou máte. Dětská otrocká práce je v našich zeměpisných končinách zakázána zákonem, ale jisté výjimky by snad i mohly být akceptovatelné. Po všem tomhle utrpení se poprvé nadechnete vzduchu u bazénu a máte pocit, že z té prádelny musíte padnout na kolena. Ve tváři se Vám rozlije slastný úsměv. V mozku se sepnou ty nejnepravděpodobnější mozkové dráhy, vyplaví endorfin a Vy to pochopíte. Přes veškerá protivenství si to dokázal. JSI NA ZIMNÍ SOUTĚŽI TUG TOWINGU V MOSTĚ 2011.
Kolem bazénu je obsazeno každé volné místečko, pomalu se objevují lodě, je čas na obchůzku a prohlédnutí si kdo s čím přijel. Pokud se soutěží v TT zúčastňujete, spoustu lodí již znáte, ale vždy se objeví nové lodě, nové nápady, nová řešení. A jak už to bývá, některá se ukáží jako dobrá, jiná jako slepá ulička. Letošní rok se nese v asi poměrně pochopitelném vymírání lodí kategorie MONAKO I. Pro spoustu kapitánů to byla loď, se kterou začínali pokořovat první TT vlnky. Pokud je TT opravdu chytlo tak ve většině loděnic již odešla do zaslouženého důchodu a byla nahrazena. Letos byla v Mostě již jen dvě. Keba neúnavně prohání historicky a služebně nejstarší MONAKO I. V týmu Fairplay a JeJe se prohání přerostlé ADMIRANTE, ale to se za MONAKO v podstatě jen převléká. Na druhou stranu je vidět, že se s MONAKEM I. TT bez problémů jezdit dá. Stále je poměrně dost Springerů. Na druhou stranu jich už nepřibývá takové množství. Vysloveně nové byli snad dva, možná tři. Červený trpaslík Luďka Raise a Baracuda 2 MSOBa. Oba své Springoše opatřili naprosto nezaměnitelným barevným schématem. Na druhou stranu je Springer univerzální plavidlo, se kterým se dá s úspěchem jezdit i v tlačáckých kategoriích, která dost nebezpečně narůstá. Na všechny lodě si rozhodně nevzpomenu, ale alespoň na některé. Samozřejmě Antonie Milana Sedláčka. Nemá cenu ji moc popisovat, protože ji Milan popsal v samostatném článku. Je to jedna z prvních lodí, která využívá Z-pohony, ale již není jediná. Franta Čáslavský na svém novém Meandru používá také Zetka. V lehkém TT jsem zaznamenal nový Fairplay99. Mě osobně se nejvíce líbilo provedení příčného pohonu u Springera Neptun. Jde o naprosto jednoduché a vtipné řešení. Snad ho jeho kapitán nafotí a dá do loděnice pro inspiraci ostatních, spolu se zkušenostmi z provozu. Tenhle nápad by si to rozhodně zasloužil.
Nejvíce novinek se objevilo v kategorii tlačáků. Mimo Springerů se tam již začínají objevovat ve větší míře opravdové tlačáky. Spousta tlačáků dostala nový kabát a je vidět jak je kapitáni vylepšují. Mnoho z nich se prohání i v jiných kategoriích. Most je specifická voda, uvidíme, jak se to kapitánům osvědčí na otevřené vodě, kde se pravda jezdí jiným stylem. Z nových se představil Jurajův Liptov, se kterým přijel až ze vzdáleného zahraničia a Milanův TR-567. Jde o čistokrevné tlačáky se vším všudy a doplňují tak lodě typu TR-8 a TR-568, které již stálicí v této kategorii.
Stavět šílenou trať, kterou vymyslel Keba je v Mostě relativně jednoduché. Teplo, čistá voda, dokonce i dobrovolníci, kteří se rádi převléknou do plavek a ponoří do vod bazénu. Doufám, že jim to vydrží i na rybníky, ale to je dost bláhové přesvědčení. Jinde to tak jednoduché asi nebude.
Při prohlídce trati mnohým z nás zamrznul úsměv na rtech, ale na druhou stranu v Mostě se dají využít veškeré možnosti remorkérů. Po nezbytném briefingu a zkouškách lodí jsme začali závodit. Výsledky jsou na konci článku i se zápisy jednotlivých jízd. Ukazuje se, že drtivý nástup wifin je pro nás opravdu požehnání, protože jinak bychom nebyli schopni udržet na vodě v jednu chvíli 3 různá soulodí a zvládnout 45 teamů. Lehké TT se jelo již klasicky s Malým Kačerem, těžké TT se Sofií. Tlačáky s malou vanou. Jízdy hezky odsýpaly. O pozdvižení se postaral Ivvo se svým Scarabeem. Scarabeus si v Mostě postavil hlavu a na kteroukoliv závadu mimo potopení (a k tomu neměl daleko) si vzpomenete si snad vybral. Navíc to vypadá, že jeho Optic začíná mít stejné problémy, se kterými jsem se potýkal já loni. Po vypnutí se z něj ztratí veškeré nastavení mixů. Další show se rozhodl uspořádat Keba s RomanemT. Jejich opojení z wifi vysílačů dospělo k blaženosti. Jenže zapomněli na to, že oni jezdí v pásmu 40 MHz a oba vyrazili na trať se stejným kanálem. Reakce remorkérů na povely jejich kapitány rozhodně překvapily. Můžete 2x hádat, kdo si nevzal kolíček.
V 18 hodin jsme museli opustit prostor bazénu, poslední sobotní jízda skončila těsně po 18. Naštěstí měl pan správce pochopení a nechal nás sbalit lodě. Vyrazili jsme směr Hotel Špejchar. Nejen TT jsou kapitáni živi. Hotel již většina z nás zná a nemá nás čím překvapit. Po ukojení našich nízkých pudů jako byl hlad a žízeň jsme se začali se vší vážností s degustací místních moků, abychom nasytili i ducha. Srazili jsme stoly dohromady a v tu chvíli všem začal dech vyrážet Jaroj. Začal nám brát hořící cigarety, které v jeho rukou kamsi záhadně mizely, aby se poté stejně záhadně objevily. Pak se nám svěřil se svou úchylkou na propanbutan a snědl pár zapalovačů, které jsme nestihli uklidit z jeho dosahu. Zase co byste pro kamaráda neudělali. Lidé mají různé zvrácené chutě, a když to odnese jen zapalovač, je to poměrně neškodná úchylka. Ovšem ve chvíli kdy nám předvedl České WOODOO a vyděsil nám tak našeho slovenského kamaráda Juraje, jsme všichni začali pochybovat o našem duševním zdraví. To přece není možné, jak to sakra udělal? Už nám bylo v podstatě i jedno, že si jako jediný sebral výherní papírový pivní tácek. Rozlámal ho a klidně si z něj vytáhnul bankovku na zaplacení útraty. My ostatní jsme byli nuceni naprosto nekouzelnicky šáhnout do vlastních kapes a k zaplacení použít své bankovky. Keba se svým naprosto neodolatelným úsměvem totiž začal všem sdělovat, že nedělní start je v 8:30 ráno. Smrt, vražda, zabití.
Kupodivu se skutečně v 8:30 startovalo. Bylo vidět, že kapitáni již své lodě po arktické zimě dostávají do ruky a objevilo se i pár nul. Byli jsme z náročného soutěžního programu rozhodně unaveni. Ale všichni kapitáni jsou léty soutěžních klání zoceleni a rozhodně se únavě nepoddali. Všichni dovezli svěřený náklad spolehlivě do určených přístavů a posádky propustili na zasloužený odpočinek. Remorkéry zodpovědně umístili do suchých doků a postupně se začali opět proměňovat v Burlaky supící opačným směrem.
Trať byla rozebrána rychlosti blesku na základní elementy. Vyhlášení výsledků letos prémiově proběhlo ve 4 kategoriích, každý dostal za své umístění diplom, ti nejlepší nějakou tu cenu a medaili. Téměř bezchybná ESN do své rutiny nasála chybu, která se stává jen jednou za 100 let, ale společně s Bambinotem, který byl hlavním rozhodčím, ji bleskově napravili. Kdyby to na ně KEBA hned nenaprášil, tak si toho nikdo nevšimnul. Nastalo všeobecné loučení a návrat do rodinného kruhu, aby bylo o naše zničená těla s náležitou péčí postaráno. Každý, kdo šel směrem k autu, něco vzal. RomanT vše naložil do auta, aby se TT Cup 2011 mohl posunout směrem k další soutěži. Všichni vzhůru do loděnic a doufám, že Vás všechny uvidíme v nemenším počtu na další soutěži, která se koná 27. 05. 2011 – 29. 05. 2011 v Protivanově.
Další údaje o Zimním TT v Mostě
Foto: Robert Jurka
Foto: Jaroslav Jungman
Nex
Nejnovější komentáře