Začínám olištováním trupu. Zakoupil jsem plastové profily v prodejně Artur, kde si jistě vybere každý. Vyrábí se jich nepřeberné množství pro plastikové a železniční modeláře. Čím lepit tyto plasty na laminát mi nedávalo klidu, každý mi radil úplně něco jiného, od lepidla na plastikové modely začínaje až po samovýrobu lepidla konče. Vyzkoušel jsem asi čtyři možná i nemožná lepidla, ale při použití TRka v TT by nevydrželo ani jedno, kromě vteřiňáku, kterého se mírně bojím, kvůli jeho rychlosti a schopnosti poblemcat místa, která mají zůstat lepidlem nedotčena.
Vyhovovalo mi jak pracovně, jde s profilem trochu hýbat při usazování na místo, tak rychlostí, lepidlo od Humbrolu, ale bohužel stačilo jen trochu hruběji vzít za plast a ten se s laminátem beze slova rozloučil. Dlouho jsem kolem trupu a lišt chodil jako lev v kleci a stále se nějak nechtělo (čti: měl jsem strach) začít. Ráno jsem už vstával s přesvědčením, že musím začít. Všechny budoucí lišty na trupu dostaly narýsovanou a odměřenou linku popisovačem na CD. Pokrátil jsem je na požadovanou délku žiletkovou pilkou. Na ochranu vnějších rohů tlačáku jsem použil půlkulatý profil Plastruct 4,8 mm a na ochranu vodoznaku a lem límců profil Evergreen stejného průřezu o průměru 3,2 mm.
Na lahvičku řídké vteřinky jsem nasadil hrot pipety (zakoupeno ve zdravotnických potřebách), který má opravdu malý otvor a bez použití aktivátoru olištoval celý trup. Do mikroskopických mezer, mezi lištou a trupem, jsem po zaschnutí vpravil vteřiňák. Při lepení jsem se nevyhnul nepřesnosti a jedna vnější lišta připomínala vlnovku, takže odlepit debonderem, lištu vyhodit, bohužel nešla očistit a nalepit novou. Po úplném zatvrdnutí, jsem límce obrousil, aby vzbuzovaly dojem, že je tam navařená trubka. Na některých místech jsem musel použít tmel, buď se objevila škvírka, nebo bubliny v trupu.Po zabroušení smirkem 400, byl trup připraven na základ.
Došlo mi, že není úplně dobré, dělat díry do lakovaného trupu a pustil se do výroby pultrů. Pultry jsem vyrobil už dobře známým postupem a základnu jsem se rozhodl vysochat z Forexu o síle 3 mm.
Podle fotek jsem si nakreslil úkos, který je po delších stranách a pilníkem na železo destičku upravil do požadovaného tvaru. Do takto upravené základny jsem vyvrtal, opět „na krev“, otvory pro pultry , které jsem k destičce zalepil vteřinkou. Není nutné, aby spoj byl nějak super pevný, protože pultry budou do trupu fixovány epoxidem. Následovalo vrtání paluby, kde v místě předních pultrů jsem svým oblíbeným Altecem, vlepil leteckou březovou překližku o síle 4 mm, aby rozložila tlaky naložené vany. Pultry jsem přeleštil smirkem 400 a dal do základu, na který přišla matná syntetika v černé matné. Uspokojen a namlsán výsledkem, fakt se mi ty pultry moc líbily, jsem usoudil, že když mi to s tím stříkáním tak jde, pustím se do lakování trupu.
Trup jsem před nástřikem základu důkladně odmastil jarovou vodou a po desítkách probloumaných minut, kdy jsem hledal odvahu, vynesl trup do stříkacího boxu, tedy na balkón. Podmínky na práci byly „úpně ideální“, naproti mám stavbu a foukal nárazový vítr. V obývacím pokoji jsem lakovat nechtěl, tak jsem se s podmínkami smířil. Po prvním nástřiku jsem se zděsil, popisovač prosvítal skrze barvu! Rozhodl jsem se, že dám víc vrstev a fix už nebude prosvítat. Najednou jsem uslyšel při stříkání divný praskavý zvuk! Základ reagoval s vteřiňákem a rozpouštěl ho! Všechny napružené lišty v rozích odskákaly. Popisovač se dál vesele prodíral vrstvami na světlo. Začal jsem pošilhávat chvíli na kladivo a chvíli na trup. Dost času jsem si pohrával z myšlenkou, jakou pevnost má laminátový trup v porovnání s 1,5 kg kladivem. Byl nejvyšší čas všeho nechat a jít dělat něco jiného.
Na druhý den jsem znovu nalepil lišty a podle rady Roberta Jurky, přestříkal trup plničem. Toho nechal vteřiňák i popisovač klidným a výsledek lakování byl alespoň uspokojivý. Trup už jsem nechtěl nějakou dobu ani vidět a dal se do výroby zábradlí z 2 mm mosazného drátu.
Nejdříve jsem si vyrobil přípravek podle plánku a pustil se do letování. Po zabroušení bambulí z cínu (neumím pořádně letovat) a následném opláchnutí v jarové vodě, jsem zábradlí nastříkal základem a vrchní bílou barvou. Další nechám na příští den.
Odpočatý a pln elánu, jsem trup mírně přejel smirkem 400 a už vrchním lakem stříknul palubu. Povětrnostní a pracovní podmínky se nezměnily, ale nechce se mi čekat rok do dokončení stavby. Na několika místech nebyl lak úplně lesklý, ale to vůbec nevadí, protože po kompletním nastříkání barvami, zakončím vše bezbarvým matným lakem. Při kontrole tvrdnutí, umím dobře kontrolovat jak schne barva, jsem našel v rovném a slitém laku, ne zrovna málo kamínků a tam kde bylo vše v pořádku, na konečném výsledku pracoval párek umělecky nadaných much, který vytvářel na palubě obrazce inspirované Picasem. Zrak mi začal bloudit po kumbále s nářadím, kde bydlí „báchamr“. Nezbylo mi nic jiného, než se smířit s výsledkem, protože „drobné nedokonalosti jsou znakem ruční práce“ a oprava by dopadla stejně, nebo hůře.
Abych se uklidnil něčím, co mi půjde líp, pustil jsem se do vykytování dýz a výroby kormidel. Dýzy jsem vytmelil nejjemnějším polyesterovým tmelem a přebrousil. Kormidla jsem se rozhodl vyrobit z tiskařského plechu, který ohnu kolem nerezové hřídele a mezeru vyplním Altecem. Podle papírové šablony jsem obyčejnými nůžkami vystříhnul plech, ve svěráku podle rysky v půli mírně ohnul a zbytek dotvaroval podle hřídele. Plech i hřídele jsem vykoupal v lihu a do mezery napatlal lepidlo, vše zajistil kolíčky na prádlo a hodinku počkal na zavadnutí. Když epoxid přestal lepit, tak jsem seřízl vyvřeliny a tím zároveň vysvobodil kolíčky.
Zas jsem se pustil do boje s živly a zamaskoval palubu a dno stříknul červeným lakem, opět prach a nezbytné „umělkyně“. Už jsem rezignoval. V nejhorším případě, před finálním lakem celý trup přebrousím pod vodou smirkem nad 1200 a snad se bude dát na tlačák alespoň ze břehu dívat. Tyto okolnosti mi však berou ten správný elán pokračovat. Dýzy a kormidla jsem dal do základu a pak dostanou po uschnutí barvy červený lak.
Zas jsem domaskoval trup, s modlením, aby páska nepodtekla. V obchodě se dušovali, že je to „nej“, co můžu koupit, také za hříšnou cenu 300,-Kč, by se měla snad aplikovat sama. Za svých „ideálních“ podmínek jsem přikročil k černé a poslední vrstvě laku. Jsem sám napnutý, jak to dopadne, až sejmu maskování a protože trup má vše (bezbarvý lak přijde až po nalepení vodoznaků z papíru), nevyhnu se už ničím stavbě nástavby, kde se pokusím vytvořit dojem žebrovaného plechu. Jen pevně doufám, že s lepším výsledkem, protože kladivo mám stále po ruce.:)
Fotografie k této části najdete od páté části fotogalerie.
Tlačné plavbě zdar!
Čochtan
Nejnovější komentáře