046Od sedmé části uplynulo v Kocábě zase hodně vody než se práce na Monaku III v domácí loděnici opět roztočila na plné obrátky. Dokončení strojovny zabralo podstatně více času než jsem předpokládal. Rozmístit všechny agregáty tak, aby byly přístupné a vyměnitelné či opravitelné bylo poměrně náročné. Navíc jsem si nechal přeprogramovat RC vysílač (Edo díky!) a musel jsem se s tím naučit zacházet. Pak se stala při testovacích plavbách nemilá nehoda s hřídelemi. A o zábavu bylo opět postaráno.

027Když jsem demontoval lodní hřídele z trupu, měl jsem značné obavy jak se mi to podaří. Přeci jen montážní otvor není zrovna největší. Ale nakonec to šlo hladce. Stačilo demontovat čtyři kormidla, dýmotvorné zařízení, pak vyjmot vlastní lodní hřídele, sejmout pružné spojky a tím jsem se dostal k hřídelím motoru. Nové jsem uříznul z náhradního kusu a konce pečlivě proletoval plamenem, aby nemohlo dojít k jejich opětovnému rozmotání.

Vše se mi podařilo opět dát dohromady a přitom nic neurvat, takže nakonec spokojenost. Druhá testovací plavba byla úplně o něčem jiném. Výkon motorů byl najednou znát. Navíc jsem lopatky lodních šroubů přihnul do většího stoupání, aby lodní šrouby byly o něco „těžší“, ale ne moc, aby dobře couvaly. Při plavbě vzniká na zádi nádherná vlna, která ideálně zaplavuje lodní šrouby a ty nepřisávají vzduch. Pětice otěrových lišt s kýlovou ploutví udržuje velice dobře směr plavby. Pln nadšení jsem zkoušel zastavení z plné rychlosti až šla vlna přes záď! No super, jen jsem zapomněl přelepit otvor v plaubě pro usazení záďového navijáku, takže jsem do trupu nabral docela dost vody. Díky tomu, že veškerá elektronika je několik cm nad úrovní dna nedošlo k jejímu poškození.

Ukázka z testovací plavby po opravě hřídelí

 

027Dodělal jsem ještě elektroniku. Na boční stěnu nástavby jsem instaloval páčkový vypínač, abych nemusel během soutěže šahat do modelu a také zdířku pro nabíjení akumulátoru. Bude-li vše ideálně fugovat, nebude nutné akumulátor z modelu vyjímat. Stačí připojit nabíječku pomocí konektoru.

Samostatnou kapitolou bylo programování RC vysílače. Bohužel ovladače pro SW vybavení RC vysílače si nějak nerozuměly s mým NBC s W764bit a tak jsem to musel napípat ručně přímo na vysílači. Několik dní usilovného studování videonávodů, manuálu a pod. Jsem to dal. Samozřejmě se prošel údobím euforie „to je úžasný – to použiju“ až po vystřízlivění a nacvakal jsem to maximálně jednoduše. Jedním vypínačem mohu zapnout a nebo vypnout exponenciální výchylky a druhý protitahy. To je celá věda. Ovládání navijáků z pravé páky jsem přesunul na třípolohový přepínač. Vše ostatní je jak na starém rádiu, protože co je vyzkoušené a osvědčené se měnit nemá. Po chvilce trénování jsem plul s Monakem III i do strany. Možná programování rádia budu věnovat samostatnou kapitolu.

050Stavba nástaveb šla poměrně snadno a rychle. složitější byly komíny. Které mají lichoběžníkový půdorys a přitom jsou skloněné k podélné ose lodi a přídi. Aby to nebylo jednoduché základna na které stojí má navíc sklon směrem k zádi. 🙂 Komíny (správně větrací šachty s výfuky) jsou udělány jako funkční. Protože dýmotvorné zařízení je stranou hluboko v podpalubí, bylo potřeba udělat „dýmotechniku“. K tomu výborně posloužily hliníkové obaly od doutníků. Celá sestava se dá snadno vyjmout a obě ústí prochází palubou na nástavbě přímo do základny komínů. V rozbočení dýmotechniky je klapka, která zabezpečuje rozvod proudu dýmu do obou výfuků.

042Tvrdým konstrukčním oříškem byl zadní bort. Podmínka musí být snímatelný, protože vede přes kryty montážních otvorů, které umožňují přístup k hřídelím kormidel. Dlouho jsem nemohl přijít na to, jak to celé vyřešit, aby konstrukce byla dostatečně robusní a pevná, přitom snadno snímatelná. Nakonec pomocí západky a tří vrutů jde bort sejmout doslova během několika sekund. Boční borty jsou pevné a pomocí čepů pevně zapuštěny do paluby. Materiálově nakonec nejlépe vyhověl hliníkový plech. I tak to bylo broušení a broušení a o vyřezávání pomocí modelářského nože ani nemluvím. Jinak to nešlo, protože jinak se plech deformoval.

053Abych zajistil v případě potřeby přístup do interérů kajuty na nástavbě, udělal jsem ji snímatelnou. K palubě je připevněna pomocí čtyř šroubů. V rozích kajuty jsou vlepeny distanční matice. Budu tak časem dodělat interiér, funkční radar a osvětlení.

Nyní pracuji na stožáru, který je ukotvený mezi komíny a je sklopný. Jakmile jej dokončím, budu moci zkompletovat nástavby a borty a záďový naviják a celé to nabarvit. Tím by měl remorkér vyhovět pravidlům pro tug towing. Samozřejmě tím se práce v loděnici nezastaví. Bude potřeba dodělat celou řadu detailů aby model byl alespoň na úrovni polomakety.

Z domácí loděnice MoNako – Tug Towingu Zdar!

Keba