20150711_124627Na druhou červencovou sobotu, Robert pozval příznivce tug towingu na pohodové plavení v korytu potoka Rokytka v Praze. Nebyl jsem si jistý zda dorazím vzhledem k technickému stavu Vitouše, ale nakonec se zadařilo, naložil jsem Velkého Kačera, Monako III, sebe a vzhůru do Prahy! Místo, které Robert objevil bylo skvělé. Právě rekultivovanou planinou se klikatilo šesti zatáčkami koryto potoka v délce přibližně 150m s šířkou kolem dvou a půl metru. Na dolním toku byla větší tůň, na horním toku odbočující slepé rameno. Proud se nám zdál poněkud silnější, než Robert avizoval ve své pozvánce, ale ukázalo se, že to půjde taky. Trochu problémy nám činila hloubka slepého ramene. Zjistili jsme, že některé remorkéry do něj neproplují. Bohužel se mi nepodařilo přesvědčit přítomného bagristu aby nám dno trochu proškrábl. 🙂 V korytu žádné překážky nebyly. Pouze na horním toku trubky vymezovaly mělčinu a na dolním toku byl přístav a před ním jedna branka a červená bóje.

20150711_124201

Soulodí s Velkým Kačerem při vlečení proti proudu

Smontovali jsme Velkého Kačera, ale plně jsme jej nezatížili. Nebyli jsme si v některých místech jisti hloubkou koryta. Zapřáhli remorkéry a začali tahat. Musím přiznat, že zpočátku celý podnik ve mě vzbuzoval lehké rozpaky. Nedokázal jsme si představit jakou zábavu klikatící se koryto potoka může nabídnout. Bylo to ale opravdu bezvadný! Při vlečení proti proudu, měl tažný remorkér co dělat a zadní kupodivu také. Brzy jsme zjistili, že proudící voda neposkytuje žádný prostor pro nějaké dlouhé přemýšlení nad manévrem a nebo jeho opakování. To bylo nemyslitelné! Vlečný remorkér musel plout velice přesně a zadní remorkér musel neustále hlídat, aby záď vleku nikam nesplouvala, popř. se opřít o trup a pomoci vlečnému remorkéru. Stačilo malé zaváhání a trup vleku už to dřel o dno a nebo o břeh.

20150711_113141

Takto obraceli na horním toku tlačáci

Na horním toku u slepého ramene bylo jediné místo, kde se dalo s vlekem otočit. Tažný remorkér musel celé soulodí vytáhnout až za mělčinu, zadní následně soulodí stáhl do ústí slepého ramene. Vlek se díky proudu začal obracet. V tom okamžiku jej vlečný remorkér musel obeplout a zadní remorkér začal tlačit do zádě proti proudu aby ji nesnesl na mělčinu. Souhra byla nezbytná, jinak vlek skončil nasednutím na mělčině. Když jsme manévr zvládli započala plavba po proudu. Teď se role remorkérů obrátily. Zadní neustále musel brzdit a přitom stahovat záď k levému či pravému břehu. Vlečný remorkér musel při tom táhnout a přesně směrovat příď vleku. Proplout branku u přístavu nebylo vůbec snadné. Soulodí plulo docela rychle a o nějakém zastavení či opravné manévru nemohla být ani řeč. Vše bylo potřeba dávat z první. Obrat na dolním toku v tůni už byla třešinka na dortu! 🙂

Tlačné remorkéry jsme si nevyzkoušel, ale byli na tom podobně. Někdy se jim dařilo proplout do slepého ramene, kde v klidu provedly obrat a vzhůru zpět po proudu. Zajímavé situace vznikaly při míjení soulodí. Tlačáci raději občas v proudu skoro zastavili namáčknutí na břeh a vyčkaly až kolem nich Velký Kačer propluje. Ale většinou jsme se dokázali minout za plné plavby.

Střídali jsme se ve vleční a tlačení co to šlo a vydrželi jsme v korytu potoka skoro do 14 hodiny. Pak jsme zabalili, trochu pokecali. Uspořádat soutěž v tekoucí vodě by bylo opravdu zajímavým a vítaným zpestřením tug towingu. Škoda, že u Rokytky není vůbec žádné zázemí. Bylo by to jen na jednodenní soutěž a ještě bychom museli zbudovat mola.

Roberte díky, bylo to opravdu zabávné!