Pánbůh se jednoho dne probudil a nevěděl, čím by se zabavil. Podíval se do kalendáře a v něm objevil další soutěž ze seriálu TT Cup 2011 od 27.května do 29.května 2011 v Protivanově. „Jsem sice vševědoucí, ale fakt by mě zajímalo, co je to vlastně ten tug towing v těch Čechách. Vypadá to jako lodě, jsou to lodě, nejsou to lodě? Je to nějaké maličké.“ Zamyslel se, kdo tak může z jeho okolí vědět něco o lodích. Noe! Ten přeci stavěl loď a zavolal si ho tedy na poradu. Bohužel se však Noe zabýval trošku jinou kategorií a tak jeho rady nebyly příliš ku prospěchu věci.

Meteorologové nám nedávali šanci, ale tím se přece nenecháme zastrašit. Je třeba postavit trať a využít každé volné chvilky. Proto jsme rozdělili vybavení na stavbu tratí do dvou aut a s tím nejdůležitějším jsem v pátek v poledne vyrazil směrem k Protivanovu.  D1 nezklamala. Auto bylo mírně přetížené (více než 400 kg betonových závaží mu nedělalo příliš dobře) a hned od hranic Prahy proudy vody, závody kamionů a šnečí tempo. Už za 4 hodiny se objevila brána kempu Protivanov. Zavřená. Po vjezdu dovnitř jsem objevil Roberta Jurku s Jardou Jungmanem, kteří se posilňovali po daleké cestě a odmítali do té sloty vylézt. Nikdo z nás neměl odvahu se jít podívat dolů k betonovému molu, které spolehlivě dělá z trávy bažinu, protože za deště působí jako neproniknutelná hráz. Schovali jsme se do prosklené společenské místnosti, řešili se správcem organizační věci a vítali další kapitány, kteří ze svých aut vylézali jen velice neochotně. Korunu tomu nasadil Čochtan, když přijel se svou již tradiční hláškou: „… na ničem nezáleží, hlavně když vyjde počasí …“. Člověk musí sám sebe hodně přesvědčovat, že ho má vlastně rád.
Voda se z nebe valila proudy a kdykoliv jsme si mysleli, že už by to možná šlo, tak nás další příval přesvědčil, že rozhodně nešlo.  Jen jsme vyložili věci z auta, přišel další příval vody. Vlhko bylo všudypřítomné a vlezlé. Posedali jsme si zase pod střechu a každý kdo přijel a přivezl nové informace o počasí, v nás jen prohluboval beznaděj. Pršet má přestat v sobotu v 6 hodin ráno. Hmmm…, to by snad šlo. Přijel další kapitán. Podle „Aladina“ má zítra dopoledne pršet a odpoledne už by se to mělo protrhávat, podle „Medarda“ bude ale pršet až do noci. Vot technika. Samý matematický model počasí a komu věřit? Každopádně to vypadalo, že déšť nemá moc chuti slábnout. Diskutovali jsme o všem možném a v podstatě jen čekali na Kebu a jeho „…co jste tady celou tu dobu dělali? … vždyť není nic hotového…!!!!“ Nakonec, už v podstatě skoro za tmy, Keba s RomanemT přijeli a světe div se.  Keba sám od sebe prohlásil „… v takovémhle počasí se opravdu nic dělat nedalo…“ Překvapil. A tak jsme pokračovali v družné zábavě až do večerních hodin a počasí nám bylo fuk.
Sobotní ráno nás přivítalo ocelově šedou oblohou a v podstatě nepršelo. Rychle na snídani a stavět trať, bude se jezdit. RomanT nezůstal nic dlužen své pověsti modré bójky a Keba se k němu v návalu nadšení přidal. Další se k nim přidali raději z dostatečné vzdálenosti ze břehu. Komu ještě nebyla zima, tak při pohledu na ty dva už rozhodně byla. Trať se začala rýsovat, ale také se k nám vrátil déšť a ke konci už si nebral žádné servítky. Lilo, lilo, lilo a v přestávkách pro změnu zase lilo. Všichni kapitáni byli schovaní pod přístřeškem u vody, ale na lepší počasí to rozhodně nevypadalo. Padlo rozhodnutí odložit start o hodinu. Pak o další, o další. Rozhodli jsme se uskutečnit předstartovní briefing, času jsme měli dost. Navíc se nám podařilo vyřešit akutní problém s naprostým nedostatkem rozhodčích.  Ante nejel, Bambinot jel do Plzně, Ivvo se přetlačoval na přechodu s Liazkou a kupodivu to prohrál i s autem, ESN předstírá učení na státnice. Čtyři rozhodčí najednou chybí  a to je dost.  Zvlášť ve chvíli kdy nás tlačil díky počasí čas. Proto se mezi rozhodčími objevil další, zaháčkovali jsme mladého Marka Sobaniece. A dále jsme si povídali, sledovali matematické modely a výstupy z meteoradarů. Bohužel každý tvrdil v podstatě to samé. Bude pršet, pršet a pršet. Už si ani neodporovaly. A tak to šlo až skoro do 16 hodin, kdy jsme po poradě rozhodčích zrušili pro sobotu soutěžní ježdění.  Počasí se neumoudřilo, nejlepší v co jsme mohli doufat bylo, že bude mžít. Nebylo možné zajistit rozumné podmínky pro soutěžní jízdy, nebylo možné nijak rozumně soudcovat a v neposlední řadě šlo o elektroniku, které v takovémto počasí hrozilo poškození.  Sobotní soutěž jsme odpískali.
Rozjela se volná zábava a našli se kapitáni, kteří dali lodě na vodu a proháněli se po deštivé hladině Protivanovského kempu. Vlek však nebyl povolen, aby někdo nezískal neoprávněnou výhodu. Pomalu jsme se přesunuli zpět do společenské místnosti. Šnek zde předváděl nové zvukové moduly, Jarda Jungman rozbalil nová plata se svými doplňky. RomanT vytáhl své éro a jal se ho prohánět po obloze mezi kapkami deště. Samozřejmě se na něj sesypali poletucháři a začali na letadle kritizovat téměř vše. Nezůstali však jen u toho a rozhodli se letadlo v rámci možností předělat. Pokud máte pocit, že jde o nějakou jemnou mechaniku jste vedle. Šla z toho poměrně hrůza, ale podle zvuků „…jééé…“,“…tohle uřízni…“,“… tohle zahoď…“, „… a to by šlo…“, linoucích se z hloučku se výsledek dostavil. RomanT chtěl vyzkoušet letadlo, ale vysílačka byla rozhodně proti. Paměť se odporoučela do horoucích pekel. No létat se dá i bez paměti a éru ozdravná kůra evidentně prospěla. My ostatní jsme se prostě bavili a konzumovali dovezené zásoby.
RomanT večer upoutal svým psaním poznámek. Poté co zkonzumoval dvě buchty od Msoba, štrůdl od Jajky, vytáhnul tajemný zápisník a cosi čmáral. Po dotazech neochotně ukázal vocogo – zapisoval si příjmy a výdaje energie. Takže dvě buchty se zapsaly jako 20:00 hod – 2x buchta od Msoba, 20:00 -23:00 štrůdl od Jajky . Předtím tam byla tajemná zkratka VJK 9:00-11:00… Nikdo netušil, co ta tři tajemná písmena znamenají, jen všichni věděli, že RomanT stavěl v té době trať po ramena ve vodě a v dešti – Voda Je Krutá???  to ne…  až po chvíli RomanT prozradil… Výdej Jako Kráva…  Výstižné, jasné, prostě perfektní… Ovšem v dalším tato zkratka nabyla trochu zvláštního významu, když při prohlížení zápisů z minulých dnů (RomanT je vedl opravdu poctivě) se objevil zápis : VJK 23:00-23:07. Po pochopení souvislostí se objevily potutelné úsměvy na tvářích přítomných a Godric s významným úsměvem po chvíli zmizel i s Katkou v chatce.  Podle dobře informovaných zdrojů (Katka povytáhla překvapeně obočí a jen se začala smát) se žádné VJK ovšem nekonalo. Godric tyto informace raději nepopíral a procedil na naši adresu něco o vykastrovaném skotu.
Rozešli jsme se spořádaně předstírat spánek. Někdo dříve a někdo později.
Bůh si uvědomil, že Noe byl naprosto špatný rádce, nedělní ráno byla obloha jako vymetená a sluníčko se snažilo dohnat to, co v předchozích dnech promarnilo.

Ihned po snídani jsme vyrazili na trať. Kebovo děsit, děsit a děsit dostalo nový význam. Rozhodčí byli stále v plné permanenci, na trati neustále 4 soulodí, wifinám budiž vzdán dík. Na trati se rozběhla ruská ruleta, kterou s kapitány začalo hrát počasí. Vyjelo jedno soulodí, hladina byla jako zrcadlo. Vyjelo jiné a na hladině fučel hodně silný vítr. Navíc ještě neustále měnil směr. Najíždíte do překážky a najednou fouká přesně z opačné strany. O výkřiky „… to snad není možné, vždyť to foukalo obráceně …“ nebyla nouze. Příroda si s modely pohrávala plnou silou. Na druhou stranu za propršený pátek a sobotu si všichni kapitáni v pohodě připravili lodě a nebyly žádné technické problémy. Trať, kterou vymyslel Luděk Rais, byla velice těsná. Při dokování v lehkém TT bylo na každé straně cca 3 cm místa k manévrováni. Trojúhelníkové obratiště bylo také hodně natěsno. Schopnosti kapitánů a možnosti lodí prověřila trať až na samý kraj možností.  Svou smůlu si vybral Red team, který přijel s novou lodí Viking. Po přivázání lodí k vleku se ozvalo tiché prásk a vysílač přestal fungovat. Proto vůbec neodstartoval. Při projíždění trati bylo vidět, že kapitáni jsou stále vyježděnější a je třeba jim stále zmenšovat manévrovací prostor.  Amuři vodě v Protivanově rozhodně prospěli, po řasách ani památky a nečistot také minimum. Na lodích je vidět, že jsou dobře připravené a jejich motory mají velkou sílu. Na to málem doplatilo LOVE. V couvačce B2 zabrala a Abeile začala mizet pod vodou. Zachránil ji až Godricův křik, na který B2 přestala táhnout a Abeile svého eskymáka nedokončila. Podobnou akci  na jiném místě trati předvedl Nejatod. Místo Ivvova Scarabea musel zaskočit Keba se svým Monakem I. Protože je výrazně slabší loď, jel vepředu a Kaštánek se vzadu v podstatě jen vezl. Jeho výkon je pro Monako I. přece jen příliš velké sousto. V jednu chvíli Keba křikl „rychle zpátky!“ a já jsem naprosto reflexivně dal plný vzad. Z Monaka I. se v tu chvíli stala ponorka a začalo mizet pod hladinou.  Jízdu jsme dokončili, ale Keba prohlásil, že jsem ho donutil dodělat Monako III. Tak uvidíme. Nových lodí se v podstatě představilo jen pár.  U Red Teamu Viking, Drsný šrouby představily Smith Bronco. Jako zpestření byl na českých vodách se nepříliš často se vyskytující team TT Blava II. se svými Braweheart a Smith Japan.
Asi o největší překvapení se postaral p. Černý, který dal na vodu žlutou splašenou polystyrenovou desku ve tvaru Y, upravenou jako hydroglizer s elektronikou z čínského autíčka. Nejdříve jsme naprosto nechápali o co jde, až nám předvedl, že jde v podstatě o záchranný prostředek. Ač to tak nevypadá, tak dokáže přivézt stávkující loď naprosto bez problémů ke břehu. Docela šikovné zařízení, které by jistě čas od času ocenil každý z nás.
No a na závěr jako vždy, balení tratí, vyhlášení výsledků (někde by tu měly být), diplomy, pro někoho nějaká ta cena a hurá domů. A všem nám nezbývá než se zase těšit na další soutěž, která se koná 17.6.-19.6. 2011 v Jinolicích. Snad už se počasí umoudří a kdyby ne, tak je naplánován pašík a nějaké to pivko. Dobrou náladu, zelí a šípkovou si musíte vzít svoje 😉

Za poskytnuté fotografie děkujeme Šnekovi, Liberkovi a Vítu Jelínkovi.

Další údaje o TT v Protivanově