Duben 2024
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30

Proti dešti a větru – pořád se pluje!

4.6.2012 v 09:06 Keba Komentáře zakázány

Letošní dvě jarní soutěžní setkání se konala obě na Moravě a s odstupem pouhých 14 dnů. Bylo to náročnější na organizaci a přípravu. Cesta z Prahy do Buchlovic a Protivanova daleká a tak jsme museli trochu zapracovat na logistice. Když se teď s odstupem času na obě soutěžní setkání podívám, tak musím říct, že byla opravdu fajn a že všechno klaplo. Kapitánů se sešlo výrazně méně než loni, ale tak to prostě bývá. O to víc jsme si užili skvělého páčkování!

Buchlovice

Výjezd z Prahy je infarktová záležitos, kolona do nevidím. Přejezd nejdražší polní cesty na světě – D1 – druhá infarktovka. Nelze se tedy divit, že se nám málem sekly pumpy, když jsme s RomanemT a Moni, vjíždějíc již za šera do kempu za Buchlovicemi, uviděli prázdný bazén, kde se mělo pořádat soutěžní setkání. Naštěstí se jednalo o optický klam, bazén byl jen poloprázdný 🙂 Správce kempu sice tvrdil, že už ho napouští týden, ale je sucho. Usoudili jsme, že bude nejlepší se jít ubytovat a tratě a zbytek pořešíme zítra, ono přes noc něco ještě nateče 🙂

Ráno bylo opravdu moudřejší večera. Vyspaní a plni elánu po dobré snídani jsme se pustili do stavby tratě. Robert připravil skvělé podklady pro stavbu překážek. Šlo to mnohem rychleji. Dokonalý dojem kazila drovná chybka v propočtu, ale to se občas stane. Překážky byly sestaveny a tak kotvící komando – RomanT a já jsme nakráčeli do poloprázdného bazénu a navazovali bóje a překážky. Pravda, voda nebyla zdaleka nejteplejší, což lze chápat jako výraznou pobídku k urychlení práce. Jak se začínala rýsovat trať, tuhly rysy ve tváři i kapitánům. Na manévry bylo trochu hodně málo místa 🙂

Zhruba v jedenáct bylo vše připraveno a začaly soutěžní plavby. Jenže se začaly také nebezpečně honit mračna a s nimi přišel déšť. Zašli jsme si na dobrý obídek, ale déšť neustával a tak bylo rozhodnuto soutěž přerušit do 15:00 hodin. Ale ani potom se počasí nezlepšilo. Nakonec padlo rozhodnutí, že v sobotu se už soutěžit nebude a v neděli odjedeme dvě soutěžní jízdy. Odpoledne jsem trávili hraním pink-pongu a večer byl vyplněn zajímavou přednáškou jednoho z místních obyvatel o technickém potápění. Tentokráte z legendární zátoky Scapa Flow.

Nedělní ráno signalizovalo, že dneska by to šlo a začal obvyklý kolotoč soutěžních plaveb. Manévry na trati vyžadovaly opravdu hodně soustředění, protože Robert vyprojektoval trať, která vyplňovala plochu bazénu prakticky bezezbytku. Jako soutěžní vleky byly použity Malý Kačer, plošina, jeřáb, Fóglovka, nákladní loď NAMOLO a nový vlek Čochtanka. Obzvláště posledně jmenovaný nadělal hodně vrásek na čelech kapitánů tlačných remorkérů. Limit 25 minut na první kolo hovoří jasnou řečí – nebylo to snadné. Nebylo to snadné ani s plošinou či jeřábem. Úplnou novinkou pak bylo spojené soulodí dvou vleků.

I tak to byl boj urputný a nikdo nikomu nic nedaroval. Kapitáni svoje remorkéry opravdu ovládat umí. Prvních pět týmů v lehkém TT dělilo ve finále po dvou soutěžních plavbách pouho pouhých deset bodů. V těžkém to bylo podobné. První a čtvrtý tým dělilo jen 5 bodů! prakticky stejné to bylo v kategorii tlačných remorkérů. Na takové trati, opravdu více než vyrovnaný souboj. Některé body si kapitání nadělovali sami pomocí páčkových běsů a bodů idiotů, když už se jim zdála trať příliš jednoduchá 🙂

Po obědě jsme měli všechny soutěžní plavby hotové. Úklid tratě a nakládka už je prakticky rutinní záležitostí. Vše se rozebere co to jde a nacpe se to do jednoho většího auta 🙂 Následovalo vyhlášení výsledků a rozjezd domů. Já, Moni a RomanT jsme ale jeli do Protivanova složit věci, protože za 14 dní nás čekala stejná štreka z Prahy s konečnou právě v Protivanově.

Proivanov

Čtrnáct dní uteklo jako voda. Výjezd z Prahy je infarktová záležitost, kolona do nevidím. Přejezd nejdražší polní cesty na světě – D1 – druhá infarktovka. Nelze se tedy divit, že když jsme dojeli do Protivanova, poskočily naše pumpy radostí, že je vše při starém a Protivanov funguje jak jsme byli zvyklí. Rybník napuštěný, ani bažiny se u jeho břehu nenacházely. Sucho je všude. Tentokráte jsme s obavami ale sledovali silný vítr. Bylo všem jasné, že to opět nebude snadné i když je mezi překážkami dostatek místa. Vítr svými poryvy roztáčel nevyzpytatelnou loterii. Trať opět projektoval Robert a překážky převážně vycházely z Buchlovického bazénu.

Stavbě tratě opět proběhla v dopoledních hodinách, ale díky tomu, že chlapi co přijeli v pátek brzo odpoledne, předpřipravili překážky na suchu byla její stavba podstatně rychlejší. Měli jsme letos i poprvé vlastní klubový párty stan pro rozhodčí. Zesílená deštníková konstrukce. Měla jednu vadu. Než jsme ho stačili ukotvit, vítr jej převrátil a zlomila se jedna noha. Bude co opravovat 🙂 Sobota, jedenáct hodin a znovu se roztáčí kolotoč soutěžních plaveb. Délka každé soutěžní plavby se pohybude něco kolem deseti minut. Díky silnému větru plavba od kapitánů vyžaduje maximální soustředění. I přesto trestné body naskakují poměrně rychle. Obzvláště na vlek s jeřábem kapitáni nadávají, že se chová jako plachetnice. V jednu chvíli hlavní rozhodčí soutěž cca na 15 minut přerušil pro neregulerní podmínky. Soulodí prakticky stála při plavbě proti větru na místě a navíc se zvedly vlny a hrozilo utopení modelu. Ktomu také nakonec i došlo, kdy MSOBovi začala pod hladinou mizet B2. Statečně pro ni skočil do vody a v poslední chvilce svvůj remorkér zachránil. Příčinou potopení nebyl ale vítr nýbrž kapitán čelního remorkéru, který na můstku velel „Plně zanořenou zádí vpřed!“. Zkrátka za to trochu víc vzal a B2 neumýslně tak poslal pod hladinu.

Přes všechny problémy se v sobotu podařilo dokončit obě soutěžní kola a večer mohla proběhnout veselá zábava a bazárek při kterém se prodávalo a nakupovalo docela čile. Obzvláště Tomáš Fil nás bohatě zásobil všem možnými hejblátky, světélkujícími diodami a motory všeho druhu.

Potopení B2

Jak je důležité správně připojit remorkér a souhra kapitánů k tomu ukazuje následující sekvence snímků. Při soutěžní plavbě LoVe kapitán čelního remorkéru (Godrik) na chvilku přestal sledovat konec soulodí, kde byl B2 (MSOB). Že něco je špatně poznal až podle křiku. Bohužel B2 už měl záď značně pod hladinou. Za pár okamžiků už B2 předváděl maketové potopení. Skokem do vody kapitán zachránil loď. Odneslo to jen pár „drobností“ z elektronické výbavy.

Zobrazit slideshow

V neděli byly větrné podmínky podstatně příznivější než v sobotu. Udělali jsme drobnou rošádu s vleky, protože vzhledem k sobotnímu počasí neplulo spojené soulodí. Vše běželo hladce a rychle. Vítr občas přifouknul, ale už to nebylo v takové síle a vytrvalosti jako v sobotu. Nikdo se už také netopil a technických problémů bylo opravdu minimum. Také počet přidělených trestných bodů se výrazně zmenšil. Šestice rozhodčích byla velice rád, když skončila poslední soutěžní plavba. Táhli to v šesti po celou dobu soutěže a bylo to pro ně opravdu hodně náročné.

Výlov nástavby Neptuna

Někdy je manévr kapitána trochu drsnější a může se stát, že z paluby remorkéru nějaký ten detail upadne do vody. V tomto případě kapitán Jan Jelínek zachraňoval celou nástavbu z Neptuna.

Zobrazit slideshow

Poslední soutěžní plavba skončila v okamžiku, kdy byl čas na nedělní oběd. Řízeček s bramborovým salátem nás potěšil. Úklid tratě opět proběhl bleskově za pomoci všech kapitánů. Pak následovalo již tradiční vyhlášení vítězů a každý kapitán za vytrvalost dostal sladkou tečku v podobě krásného zákusku z Boskovic. Následovalo loučení s přáním šťastné cesty a příslibem, že se všichni už těšíme do Panistávky. Ale ta bude až po prázdninách, takže od TT si teď všichni trochu odpočineme. 🙂