Jak jsem psal v posledním díle, lodní šrouby z dílny Honzy Červíčka dorazily a tak jsme se mohl pustit do kompletace kormidelního stroje. Před tím jsem ale nasadil nové lodní šrouby na hřídele a řádně zajistil nejen dotažením a kontramatkami, ale i kapkou červené barvy. Stejně tak všechny šrouby a vruty ve strojovně.
Aby bylo možné správně usadit kormidla, musel jsem na koncích hřídelí vybrousit malé plochy, do kterých se zapřou aretovací šrouby z kormidelní páky. Na každou hřídel byla nanesena vazelína aby voda nevzlínala po hřídeli. Zkontroloval jsem výchylky a zkompletoval a seřídil celý kormidelní stroj. Za každou dýzou je pár vyvážených kormidel, které při maximální výchylce prakticky zakryjí celý profil dýzy. To by mělo zajistit dobrou směrovou stabilitu remorkéru a velkou citlivost a přesnost při ovládání směru plavby kormidly. Na možný problém s kýlovou ploutví a kormidly mě upozornil Čochtan, ale teoreticky to zatím vychází dobře.
Mlaskal jsem si nad útrobami remorkéru a už jsem přemýšlel, jak trup zaklopím palubou, když mi došlo, že jej napřed musím dovážit. Nojo! Ale kde? Venku zima, že by umrzl i lední medvěd a voda se v tekutém skupenství vyskytovala jen ve Vltavě a doma. Jenže doma jaksi není vana. Naštěstí jsem si vzpomněl, že máme takovou plastovou zednickou lódnu. Dotáhl jsem ji do sprcháče a naplnil po okraj. Monako III se do ní vešlo jen tak, tak!
Aby trup získal alespoň trochu ponor, bude potřeba na záď a příď přidat po 1,5kg zátěže a po dostavění nástaveb ještě určitě něco přibude. Abych mohl provést základní dovážení, prakticky jsem vykoupil jednu prodejnu s rybářskými potřebami. Tedy je ta nejtěžší závaží co pro rybáře dělají a stejně to bylo málo. Naštěstí mi další olovo přislíbil RomanT. Závaží jsem do trupu pěkně vyskládal a zalil epoxidem a tavným lepidlem. Tři kilogramy zátěže byly hned na manipulaci s trupem znát. Celková hmotnost se již vyšplhala k osmi kilogramům.
Remorkér Westminster Pride, který je pro Monako III předlohou, má na zádi poměrně robusní naviják. Protože funkční navijáky se mi už plně osvědčily na Monaku II, rozhodl jsem se, že i Monako III je bude mít funkční. Zadní naviják ovšem bude potřeba vyrobit celý znovu.
Prohrabal jsem šuplíkový sklad a našel krásný samosvorný převod s motorem na 12V. Následovalo několik mnoho měření a pokusných sestav než naviják vykrystalizoval. Nosným prvkem jsou dva robusní úhelníky kterými prochází hřídel (dlouhý šroub) o průměru 6mm na jednom konci s plochou hlavou. Do ozubeného kola jsem vmáčknul dvě matky s aretační vložkou. Z plastové destičky jsem vyříznul kruhové postranice navijáku. Při první pokusném sestavení jsem zjistil, že pro malý průměr hřídele navijáku, by navíjení či povolení lana bylo pomalé. Proto jsem na šroub ještě nasadil dřevěnou kulatinu o průměru 3cm. Naviják jsem zkompletoval na pomocné desce. Pracuje jedna radost. Až bude usazený na palubě, bude kolem vzniklé konstrukce vystavěna polomaketa skutečného navijáku. Tento naviják bude na Monaku III fixní.
Příďový naviják už mám hotový. Ten jednoduše vezmu z Monaka II. Kde je možné povolením jednoho šroubu jej z paluby celý sejmout. Na Monaku III tak stačí udělat jen úchytné prvky. Jeden naviják pro dva remorkéry.
Navijáky jsou vyřešené a v současné době musím realizovat oblouk na přídi pro vedení vlečného lana. Problémem se ukazuje jak provést ohyb poměrně silné trubky do tvaru písmene „U“ a její ukotvení na přídi. Současně s tím v palubě vyřezávám montážní otvory pro přístup ke kormidelnímu stroji a dalším částem strojovny. O tom ale příště.
Keba
Nejnovější komentáře