Byly to R-ky, taky se jim říkalo „MUZIKANTI“. Pluly a tahaly vlečné čluny po Labi od Střekova až do Kolína a nebo z Mělníka po Vltavě až do Prahy. R-5 sloužila a protahovala dlouhá léta v Magdeburku, někdy (1x za rok) za velké vody protahovala v Torgavě. Po prodeji němcům v Drážďanech dostala jméno ALTBERTSHAFEN. Hlavní motory se na R-kách startovaly stlačeným vzduchem. Strojník už nemusel sedět ve strojovně a ovládat mašiny jako na zadokoláku, kapitán již vše ovládal z kormidelny. Později, jak ubývaly vlečné čluny, byly R-kám zhotoveny tlačná čela a pak a dodnes tlačily a tlačí co se dá.
Stavba
Tak, jak postupně narůstaly nároky na přepravní objemy a zvyšovala se poruchovost nejstarších parních remorkérů, nastala nutnost uvažovat o náhradě za dosluhující vlečné jednotky, což vedlo ke konci padesátých let kobjednávce sedmi nových motorových remorkérů. Projekt byl vypracován v národním podniku NAVIKA v Praze na Smíchově, kde byla soustředěna celostátně projekční činnost v oboru výroby plavidel. Výroba byla zadána národnímu podniku České loděnice a vlastní výrobní dokumentaci zpracovala konstrukční kancelář mělnické loděnice, závodu 02 Č.L. Zde byla též realizována postupně výroba všech sedmi objednaných plavidel. Mělo se jednat o říční plavidlo opatřené vlečným zařízením pro vlečení nákladních člunů a bude určeno pro vlek na řekách Vltavě, Labi, Odře a spojujících kanálech, a jeho výzbroj bude odpovídat plavebním podmínkám na těchto vodních cestách. Stavba remorkérů proběhla v létech 1958 až 1961 a lodě nesly původně jména osobností považovaných tehdy za významné. Lodě byly označeny a dodány takto:
1. Jan Neruda 1958 od roku 1964 R5
2. Mikoláš Aleš 1959 od roku 1964 R1
3. Bedřich Smetana 1960 od roku 1964 R6
4. Antonín Dvořák 1960 od roku 1964 R2
5. Jan Šverma 1961 od roku 1964 R7
6. Julius Fučík 1961 od roku 1964 R3
7. Vítězslav Nezval 1961 od roku 1964 R4
Konstrukce, parametry
délka největší Lmax 31,5 m
délka mezi svislicemi L 30,0 m
šířka největší Bmax 6,3 m
šířka konstrukční B 6,0 m
boční výška H 2,3 m
výška pevného bodu Hv 4,1 m
hmotnost prázdné lodi 108,0 tun
nosnost 17,0 tun
výtlak plný V 125,0 tun
součinitel plnosti výtlaku 0,62
rychlost solo 18 km/hod
rychlost při remorkáži 10 km/hod
akční radius 1300 km
nezávislost plavby 19 dní
posádka 4 členná
tažná síla při 10 km/h 3700 kp
Celosvařovaný lodní trup byl příčně vyztužen soustavou žeber, podélně vyztužen dvěma páteřnicemi a pod palubou rozdělen čtyřmi vodotěsnými příčnými přepážkami na pět samostatných prostorů. Plechy obšívky byly na přídi zesíleny, aby loď vyhovovala pro plavbu v ledové tříšti. Strojní zařízení tvoří dva vznětové (naftové) motory typu ŠKODA 6L 160 B přeplňované turbodmychadly, vyráběné v Plotišti. Turbodmychadla poháněná výfukovými plyny umožňují zvýšeným tlakem ve válcích motorů spalování většího objemu palivové směsi a tím zvýšení výkonu motorů. Každý z motorů má výkon 195 k při 780ot/min . Pravý motor je levotočivý, levý motor je pravotočivý. Každý motor je uložen společně s vratnou skříní na společném rámu. Převodové a vratné skříně zajišťují převod otáček k vrtulím v poměru 1:1,8. Vratné skříně byly u prototypu z dovozu, u dalších vyráběných remorkérů jsou již skříně VSR 6 naší výroby a na motory jsou napojeny pružnými spojkami. Původní spojky typu HARDY se silenbloky byly u všech plavidel postupně nahrazeny celogumovými kotoučovými spojkami FLEXI. Mezi oběma motory je zvýšený ochozový můstek, na jehož počátku za vstupem do strojovny je ovládací pult, který slouží k ovládání hlavních motorů. Ten je propojen pomocí pák a táhel s ovládacím stolem v kormidelně. Ve strojovně je na pultu spouštění motorů, palivové páky, reverzní páky, otáčkoměry, vodní a olejové manometry, manometry dmychadel a další. Na opačném konci můstku umožňují schůdky přístup k turbodmychadlům, převodovým a vratným skříním, ale i k pomocnému dieselagregátu při levoboku, a ke stojatému kompresoru. Pomocný dieselagregát tvoří dvouválcový čtyřdobý motor ŠKODA 2 L 110, který může současně pohánět dynamo a kompresor, nebo dynamo a záchranné čerpadlo, ale i současně dynamo, kompresor a čerpadlo. Lodní vrtule poháněné čtyřdobými dieselovými motory jsou čtyřlisté a mají průměr 1200 mm. Otáčejí se v Kortových dýzách. Za každou lodní vrtulí je zavěšeno polovyvážené hydrodynamické kormidlo. Ploutve kormidel jsou svařované a jejich pně jsou vykovány. Kormidla jsou ovládána ručním kormidelním strojem z kormidelny transmisním a pákovým vedením.
Úpravy a změny
Po dokončení prototypu a vyhodnocení zkušeností s první lodí v plavebním provozu, byl v konstrukční kanceláři mělnické loděnice výkresově zpracován soubor změn, které byly pak uplatněny ve výrobě následujících šesti remorkérů. Hranatá kormidelna prototypu, v horní polovině dřevěná, byla u následujících lodí celoocelová s kulatými rohy, které tvořilo zaoblené plexisklo. Ochoz nástavby před kormidelnou zmizel a ochozy zůstaly pouze po stranách kormidelny. Nízký, delší komín, byl nahrazen vyšší, dozadu sešikmenou maketou komína což přispělo k zlepšení boční siluety plavidla.
Zadní palubní nástavba s kajutou strojníka byla zkrácena a měla na bocích pouze tři kajutová okénka. Vlečná pacholata byla umístěna na samostatných šikmých stolicích a posunuta více dozadu.
Po dobudování vodní uhelné magistrály na malém Labi z Mělníka do Chvaletic byla u závodu Vnitrostátní plavby komplexně zrušena vlečná plavba a nahrazena tlačnou remorkáží. Remorkéry řady „R“ začaly proto měnit místa svého působení. Do té doby prošly však postupně generálními opravami v loděnici Křešice kde kromě výměny obšívkových plechů byly vybaveny novými motory a převodovkami. Proběhla na nich ještě řada dalších rekonstrukcí včetně snížení kormidelen a montáže tlačných čel.
Historie jednotlivých plavidel do roku 2002
R1 (Mikoláš Aleš)
předán městu Praha a po výměně čerpadel za výkonnější slouží pod označením HL – 1 Hasičskému sboru v Praze. Má trvalé stanoviště na levém břehu Vltavy na Smíchově
R2 ( Antonín Dvořák )
byl prodán inženýrským stavbám Praha, po nich byl majetkem firmy Vltasub. Po zániku firmy sešrotován.
R3 ( Julius Fučík )
je dosud v provozu jako tlačný remorkér R 3, majitel Igor Švercl.
R4 ( Vítězslav Nezval )
je dosud v provozu jako tlačný remorkér KON – 3 firmy KONAKL majitel Jan Vinkler.
R5 ( Jan Neruda )
byl prodán v roce 1998 do Drážďan firmě Binnenhafen Dresden a slouží jako přístavní remorkér a ledoborec v Drážďanech, Riese a Torgavě.
R6 ( Bedřich Smetana )
byl prodán firmě Železniční stavitelství Praha, potom firmě Vltasub. Po zániku firmy byl v roce 2002 podobně jako R 2 v Praze Podbabě sešrotován.
R7 ( Jan Šverma)
je dosud v provozu jako tlačný remorkér R 7 firmy KONAKL, Jana Vintera, podobně jako R 4/KON 3
Zpracováno podle:
http://www.csplo.cz/plavidla/erka_emka/registry/reg4.htm
3 Fotky
19 Fotky
5 Fotky
4 Fotky
50 Fotky
Text a foto: Jaroslav Jungman
Nejnovější komentáře