diabloUž několik let pokukuji po královské disciplíně v TT a stále jsem hledal vhodnou předlohu, která by mě oslovila a přinesla nejen model lahodící mému oku, ale i dobré výsledky v TTT. Při prohlížení fotek remorkérů mě zaujal multifunkční remoš od Damenů SMIT BRONCO, nebo jeho sestry. Když jsem se dozvěděl, že Jaroj ho staví a další se rodí u MSOBa, tak jsem od stavby upustil. Bylo by fajn mít všechny sesterské lodě postavené, ale vytratí se různorodost. Tak co dál?

Další výběr padl na Damen Stan Tug 2208, trup koupený od Petra Mikulky neměl chybu a s chutí jsem se pustil do stavby. Mezi tím však přišlo TRko, párek Footyn  a stavba se stále odsouvala na konec pořadí. Ke svému zděšení jsem se s hotovým Damenem setkal v Mostě, kde ho předváděl Red tým. Bylo po radosti. Nechtěl jsem, aby se opakovala ta situace, že v TT jezdilo „hafo“ Watergeusů  a jejich variací. To bychom mohli jezdit „One design“. Hodně mě překvapilo chování Damena při tahání Sofie, stále se pohupoval jako káča a nechtělo se mu zatáčet. Buchlovice mě jen utvrdily, že je to sice moc hezký remorkér, ale mít 70 cm dlouhou loď v LTT, je opravdu velký přepych. Padlo rozhodnutí a ihned po návratu jsem zadal inzerát pro prodej. Do týdne byl rozestavěný model u nového majitele v „cudzině“.

Nyní vyvstala otázka: Co dál? V sezóně jsem koketoval s TTT s Bivojem s uspokojivým výsledkem. Dával jsem si dohromady všechny vlastnosti, co od nového remoše chci.

Vlastnosti:

  1. stabilita při tahání = výtlak
  2. manévrovatelnost = natáčení dýz
  3. výkon = velikost šroubů – motorů

Při porovnávání plavebních vlastností modelů budoucích soupeřů jsem došel k následujícím hodnotám. Nejlépe se chovaly lodě o výtlaku cca 10kg a víc. Velikost šroubu hrála roli v brzdění vleku a jeho stržení do nového směru. Minimální velikost teda musí být 60mm. Nyní jsem byl limitován velikostí prostoru v autě, aby bylo možné loď přepravovat bez nutnosti nechat některého remoše  doma. Velikost přepravní bedny nesmí překročit půdorys 745 mm x 355 mm.

Velikost je dána – nová nastupující třída 69. Výtlak chci cca 12kg a při této velikosti nejlépe vyhovuje „krabička“. K tomu přispíval i fakt, že Bivoj v LTT není bez šance na „bednové“ umístění a jeho plavební vlastnosti, včetně stability, nejsou vůbec špatné. Dělat přerostlého springoše se mi moc nechtělo, ale chtěl jsem se co nejvíc přiblížit ke skutečnému remorkéru, který byl Bivojovi předlohou. Jen pro zajímavost, tuto loď stavěl v roce 1989 ve své loděnici také DAMEN, takže mám pocit, že se remorkéry vyrábí pouze tam. Je to vlastně předchůdce Bronca a jeho sesterských lodí.

Vzal jsem papír, pravítka a dal se s vervou do kreslení a konstrukce. Po týdnu mi v dílně vzniknul patvar, který jen vzdáleně připomínal remorkér. Stále se mi nedařilo vymodelovat ucházející tvar trupu, hlavně tvar přídě, která je „jiná“, než u všech lodí s kterými jsem se setkal. Trochu mi pomohlo štěstí, našel jsem předlohu Bivoje – pracovní loď ANNA MARIE při opravě v loděnici v suchém doku. S konstrukcí jsem si stále nevěděl rady, až mi pomohla náhoda, Robert se neprozřetelně zavázal, že mi Velkého BIVOJE nakreslí.

Po sbírání veškerých a fotografií a dat, a není jich mnoho, jsem svěřil konstrukci Projekční kanceláři PROSEK. Rozhodnutí „nafouknout“ Bivoje bylo také lehčí o to, že žádný jiný, nebo podobný remorkér v Poháru TT není a asi ani nebude, jak mi Robert řekl: „Tohleto“ se  líbí jenom tobě.

Při třídění a sběru fotek jsem narazil na sesterskou loď jménem Diablo, její barevnost a odlišné detaily pomohly při rozhodování, jak bude nový remorkér vypadat a v jaké bude barevné kombinaci. Ve třídě „69“ vychází měřítko na 1/25 a to mi docela udělalo radost, protože TRka a vana jsou ve stejném měřítku. Když se „náhodou“ potkají, tak to bude i pěkně vypadat.

Motory jsem zamýšlel dát z ventilátoru chladiče VW, ale když jsem si našel jejich parametry, mají 3100 ot. /min., tak jsem je zavrhnul. Musel bych mít velikost šroubu cca 120 mm, na tak velkou-malou loď se opravdu nehodí. Motory, které jsem měl,  ROBBE POWER 755/40, byly tak do velikosti šroubu 60 mm, ale chci mít šrouby cca 80 mm velké, abych mohl mít velkou plochu listů a účinněji brzdit, či tahat. Stále jsem nemohl najít vhodný motor, aby měl cca 4500 ot. /min. Vše za mě vyřešil Robert, který se také dal do stavby remoše do TTT a potřeboval dva motory na 60 mm šrouby. Vyšel směnný obchod, při kterém jsem se stal majitelem motorů GRAUPNER SPEED 720 TORQUE. Motorizace je vyřešena. Jestli bude vhodná a úspěšná, uvidím provozem.

Nádrže s palivem – baterky, jsem měl vyřešeny ještě dříve, než jsem si usmyslel, že postavím další remoš, byl jsem obdarován 6 kusy PB akumulátorů 12V/9Ah z UPS, které mají ještě dost života před sebou. Čertíka (tak ho pracovně nazývám) budou napájet dvě, každá jeden motor. Zároveň mi pomohou se stabilitou a výtlakem na správný ponor. Výtlak je spočítán na cca 12 kg a akumulátory dodají potřebných 5,2 kg. Umístění akumulátorů bude stejné, jako u menšího Bivoje, ve středu lodě za sebou v ose.

Trup je kombinací překližkových žeber ze 4 mm „bednové“ překližky a potah z  3 mm modelářské topolové. Pro topolovou překližku jsem se rozhodl proto, že jde dobře ohýbat a dobře saje laminační pryskyřici. Po olaminování vznikne lehký a velmi pevný trup. Stejnou metodou je stavěn Bivoj, ten jen nemá žebra.   http://www.mo-na-ko.net/php/portal/view.php?cisloclanku=2009100013

Po nakreslení žeber jsem odešel si je nechat vypálit a ušetřit tak čas i peníze do jedné nejmenované firmy na výrobu modelů letadel v Letňanech. Po hodině jsem si vítězoslavně odnášel plát s vypálenými díly. Vyloupnutí se stalo noční můrou a děsem. „Kvalitní“ překližka byla někde asi na 70% oddělena jen do půli tloušťky. Celý den jsem si hrál a žebra obřezával pilkou. Přiložil jsem žebra na plán a ani jedno žebro nesedělo!! Všechna žebra byla nějak roztažena, jak do délky, tak do šířky a to ne ve stejném poměru. Po konzultaci s Robertem jsme rychle našli chybu, při zadávání do CNC si „odborník“ usnadnil práci a nedal měřítko, ale jen vše hodil do velikosti desky! Druhý den jsem koupil další kusy překližky a vyrazil na stejnou adresu. Tentokrát se budou žebra frézovat a jejich formát už Robert dal do velikosti 1:1, aby se zas nestala nějaká chyba při zadávání do stroje. Po vyříznutí jedné části jsem si všimnul, že se u několika dílů stala „chybička“ při zadávání, kdy se označuje, co se řeže z venku a co zevnitř. Naštěstí byl dost velký přesah materiálu a díly šly už opravené vyřezat znovu. Po třech hodinách, už hodně rozladěný jsem si desky s díly odvážel domů. Doma jsem po vyřezání můstků zjistil, že těch „chybiček“ je tam víc. Neměl jsem sílu to jít reklamovat, kupovat zas překližku, jet přes celou Prahu a čekat zas dobu na opravené díly. Stálo by mi to víc času a nervů, než si vše vyřezat ručně sám.

003Po očištění žeber jsem na pracovní desku, která se stane základnou nového trupu, nalepil část plánu s osou a nakreslenými žebry. Žebra jsou uzpůsobena pro stavbu dnem vzhůru a mají přesahy na nalepení špalíčků, které přišroubuji k desce. Přichycená kostra je na bocích zpevněna překližkovou lištou se zámky, která zapadne do zámků na žebrech a tím bude dodržena vzdálenost jednotlivých žeber a dojde ke zpevnění celkové konstrukce. Vše jsem zalepil vteřiňákem, používat epoxidová lepidla je v této fázi zbytečné, protože celý vnitřek přijde po sejmutí z desky napustit Letoxitem.

005Na připevněnou kostru přijde potah z 3 mm topolové překližky. Nejdříve dno a pak boky. Po dobroušení na správnou velikost, přijdou na řadu šikmé části trupu a jako bonbónek, až úplně na konec, tvar přídě. Potah dna je lepen od přídě k zádi. Formát překližky nedovoluje, aby byl z jednoho kusu. Napojení je řešeno proužkem stejné překližky mimo žebro. Střední pás je na každou stranu o cca 5 mm širší, protože se dá při lepení na žebra špatně dodržovat souosost.  Následovalo obšití boků, kde muselo také dojít k nastavení bočnic. Tady však není spoj podlepen, protože lem paluby z nosníku 10×10 a překližkové lišty, díl velmi dobře drží na místě.

006Zabroušení hran překližky bylo dílem okamžiku, excentrická bruska docela slušně měkkou topolovou překližku „žere“. Začistění na tu „správnou“ plochu už trvalo déle, ruční broušení nemá tak rychlý výsledek.  Následoval střih šablon pro šikmé části. Stačilo položit na trup papír a rukou zatlačit na trup a vznikla šablona. Stačilo jen vystřihnout a porovnat s místem na trupu, přenést na překližku a vyřezat.

Šikmé části s dosti velkým přesahem daly vzniknout patvaru, který se po obroušení stal základem trupu. Při rasantnější práci s bruskou jsem našel „pár“ chybek, kdy bruska pracovala víc, než bych potřeboval (zdůvodnil jsem si to velkou hrubostí brusného papíru). Vznikly spáry, které mě neminou zatmelit. Ostatní už zakryje tkanina s pryskyřicí. Po vybroušení šikmých částí jsem se dal do tvarování rohů budoucího remorkéru. Počítalo se s tím už při konstrukci. Rohy byly vyplněny balsou a následně dobroušeny na požadovaný oblouk. Příď stále nedosahovala mé představy, tak špalíček se smirkem pracoval jako o život. Stále to nebylo ono a pomalu jsem litoval, že jsem se nedal do výroby kopyta z Depronu, či jeho klonů.

018Tuny polyesterového dvousložkového tmelu zapatlaly vše, co rychlá a nekvalitní práce způsobila a po vytvrdnutí byla jen hodinka práce s vibrační bruskou, kdy se z dílny 2x2m stala mlynářská násypka. Konečné přebroušení jsem svěřil papíru o zrnitosti 400, kdy vznikne ne úplně zrcadlový povrch a pryskyřice se lépe chytí.

Protože hrubá práce byla dokončena, zbývalo usednout k netu a hledat potřebné mechanické části. Spojky hřídele s motorem mi zbyly z Damena, motory také jsou, takže zbývají hřídele, dýzy a kormidla a hlavně téměř to nejdůležitější – šrouby.

Pro velkou možnost manévrování, jsem se rozhodnul, že ovládání dýz a kormidel, vyrobím stejně jako u TR-550, instalací převodových kol, které rychle dodal Táta tlačák – Jarda Jungman a jako poštovní holub doručil Bambinot. https://www.tugtowing.cz/?p=2345

Dýzy a hřídele s pouzdry se pro atypickou velikost nedají sehnat, ani nějaká forma pro výrobu (kelímek atd.), tak po krátkém přemýšlení jsem jejich výrobu svěřil Závodu přesného strojírenství – divize Proboštov (pro neznalé – Honza Červíček), kde mi vyrobí i potřebné šrouby s menším stoupáním, ale velkou plochou. Po několika konzultacích jsme se dohodli na rozměrech a dalších parametrech, ale vše zůstávalo viset na materiálu. Po týdnu shánění, kdy bych si musel koupit minimálně 1 m duralové kulatiny (silnostěnná trubka se v potřebných rozměrech nevyrábí), jsem nakonec uspěl u firmy Kondor, kde mi kulatinu nařezali na požadovanou velikost. Zároveň jsem tam zakoupil i nerezovou kulatinu (za úžasně příznivou cenu) na hřídele dýz a kormidel, plus něco málo do zásoby.

Stále ve mně vrtal červík pochybností, zda jsou motory pro takto velký šroub vhodné. Hlavou mi běhaly otázky: „Nebudou se hřát? Mám je chladit?“  Že tyto motory utáhnou ostré 70mm šrouby vím od zkoušky Smit Japana v Buchlovicích, kde ho Ivvo proháněl na plný plyn po bazénu, ale 80 mm? Prohrabal jsem „sklad dílů“ a našel poslední čerpadlo do ostřikovače skel. Spirálu vodního chlazení jsem měl ze zásob dílů na Damena a pár deka váhy loď také uveze. Bude tedy vodní chlazení  a koketuji s odvětráváním trupu za pomoci dvou ventilátorů z PC. To by snad mohlo a mělo stačit, abych zachoval výkon a správnou funkci motorů. Odvětrávání by mělo fungovat pouze při dopředném pohybu remorkéru v závislosti na jeho otáčkách. To znamená, že motůrky ventilátorů připojím na regulátory a správné napájení a jejich ochranu zajistí dioda. Při couvání, které v TT není zas tak časté, musí Čertík (pracovní název DIABLA) vystačit pouze s vodním chlazením.  Chtěl bych také využít proud vzduchu k pohybu „pokliček“ na výfucích motorů, které by se měly otvírat v závislosti na otáčkách hlavních motorů. Uvidím časem, jestli se tento nápad využije, ale v hlavě mi to chodí dobře.

Nyní už nastal čas na laminaci Letoxitem. Do laminování se mu moc nechtělo, tak jsem alespoň zvětšil prostor pro převody „hydrauliky“. Stále jsem si vymýšlel jinou činnost, abych laminaci oddálil. Nedalo se nic dělat, samo se to neudělá a trup olaminoval dvěmi vrstvami tkaniny 140g/m2. Spotřeboval jsem na to 200g pryskyřice. Tentokrát mi žádná nezbyla a poslední kapkou jsem zatupoval zbývající suché milimetry. Nebudu se rozepisovat o laminaci, nejsem ten, který by měl učit a laminování je pro mě noční můra.  Na stránkách MONAKA je v DF výborný návod, ale chce to také umět a to o sobě říci nemohu.

Pokračování…

Tomáš Fil