109Předem se musím omluvit, že nepřibude mnoho obrázků, ale pevný disk v notebooku se odebral do elektronického nebe, kde jsou kalkulačky, toastery a jiná elektronická zařízení.

Zasklení modelů jako byl Čochtan, nebo Bivoj, jsem řešil jednoduše tak, že jsem zezadu přilepil kus průhledné fólie a stačilo to pro „normální modelový vzhled“. Tady jsem chtěl, aby TRko trochu vypadalo.  Tak jsem lítal po MONAKU a našel fotky Milanova TRka, kde je zasklení parádní. Pár mailíků do Brna a byl jsem instruován (myslím, že 80% Milanovi schránky zabírají mé emaily).

107Takže k zasklívání, skla budou z obalů na CD. Milan řeže okénka na cirkuli od Proxxonu, ale já takové zařízení nemám, tak jsem vzal za vděk starou dobrou lupínkovou pilkou. Nejdříve jsem celý obal oblepil krepovou páskou (plast je hodně měkký a stačí jen nepatrné smítko a vznikne vryp!) a na ni nakreslil požadovaný rozměr. Začal jsem světlíky na střeše. (Proč je jich tolik?) Lupínkovou pilkou s listem na železo jsem vyřezal obrys a sejmul pásku. Stalo se to, co jsem nechtěl, podél celého okraje se táhly prasklinky a zasahovaly i do částí, které nepůjdou obrousit. Začal jsem nanovo, ale bohužel se stejným výsledkem. Pilka je stále moc hrubá a při řezání „trhne“ a vznikne popraskání. Zvolil jsem jinou metodu. Okna jsem začal vyřezávat žiletkovou pilkou a ejhle, okno jako od sklenáře!

Obrys jsem obrušoval smirkem o zrnitosti 400 nalepeným na smrkové liště, takový „dřevěný“ pilník. Brousil jsem tak dlouho, až šlo okno zasunout do rámečku, ale drželo v něm. Originál má světlíková okna zasklená sklem s drátěným pletivem (většina zná ze starých vstupních panelákových dveří). Chtěl jsem toto sklo napodobit, tak jsem si okénko položil na čistou podložku a z vnitřní strany podle ocelového pravítka skalpelem nařezal „dráty“. Je to jen taková blbina, protože tento detail je vidět tak ze vzdálenosti 20 cm.

103Po nařezání drátů jsem okénko světlíku po obvodu natřel lepidlem na kabiny a zasunul do rámečku. Lepidlo je asi na bázi disperze, a když se náhodou stane, že okénko se ušpiní od lepidla, tak mokrým hadříkem jde odstranit.

Pozasazení a nalepení světlíků, je jich pouze 8, jsem se pustil do oken na nástavbě. Postup je stejný, vyřezat, zabrousit, nalepit. Když náhodou vznikne mezi sklíčkem a rámečkem vlasová mezera, vůbec to nevadí, stačí vzít kapku lepidla na párátko a škvírku vyplnit. Nesmíte se bát, že lepidlo je bílé, po vytvrdnutí zprůhlední.

108Nástavba je kompletně zasklená a zbývá jen dát do oken záclonky. Při koupi vhodné záclony mě prodavačka přesvědčovala, že jsem se spletl, že nepotřebuji 15, ale určitě 150 cm, velkou chvíli trvalo, než jsem ji přesvědčil, že to je do okna modelu.

Záclonky jsem lepil na rámeček z plastového profilu, kde jsem si záclonku nařasil (modelově mi to nejde) a zalepil vteřiňákem.  Zbývá mi ještě zasklít kormidelnu, ale to až budu mít její kompletní vybavení (ovládací pulty, křeslo atd.)

Chtěl jsem mít hotovou nástavbu, tak jsem vyrobil kliky dveří a dal se do výroby schůdků na nástavbu.

114Schody jsem začal vyrábět rámečkem z plastového profilu EVERGREEN  0,75 x 2,5 mm, se kterým jsem oblepoval nástavbu, abych simuloval perforaci plechu.  Vyrobil jsem si nejdříve ohrádku, na kterou jsem po zabroušení rohů zalepil vteřiňákem pletivo. Nejtěžší bylo odhadnout množství lepidla, aby jen přichytilo pletivo a neteklo tam, kam nepatří. Po pár opakováních a třech nepoužitelných schodech, jsem vše nastříkal základovkou a vrchním lakem. Pár kapek řídké vteřinky drží schody na svých místech a Chvalda se konečně začíná podobat své dospělé předloze.

Zbývá dostavět a dovybavit kormidelnu, vyrobit kotevní vrátek a generátor, dát zábradlí, vyrobit světla…. Je toho hodně, ale o tom až příště.

Tlačné plavbě zdar

Tomáš Fil