Všechny noční můry se vyplnily, páska podtékala a na místech, a nebylo jich málo, kde byla pár dní, zanechala lepidlo, které se až přespříliš skamarádilo s barvou. Na laku zbyla část lepidla z pásky a vzorek způsobený její perforací. No nemám já to kliku? Končím s akrylátovými barvami, zlatá syntetika, a kdyby bylo, mé nejoblíbenější nitro. Z počátku jsem se rozhodl celý trup přebrousit lapovací pastou, nebo ho poťukat krumpáčem, jen pořadí se měnilo podle amplitudy vzteku a zoufalství. Nejrozumnější bylo, vše zatím nechat tak jak je a pustit se do něčeho jiného a pak se k trupu vrátit s čistou hlavou a elánem. Vzal jsem si tři dny volna od tlačáku a s Robertem se pustily do tlačné vany.
S myšlenkou, že to nějak dopadne, jsem se rozhodl nechat trup trupem a pustit se do lištování nástavby. Použil jsem lišty z prodejny ARTUR o rozměru 0,75×2,5mm, propočtem jsem upravil rozestupy a vyrobil ze smrkové lišty šablonu na stejný odstup plastových lišt. Střecha byla olištována profily 1×4,8mm a 1×3,2mm. Pod okna a na „odnímatelné“ části, pod kterými jsou u velké lodi motory, jsem použil lištu 1×1 mm. Vše jsem lepil řídkým vteřiňákem a po zaschnutí čistil vatupem (uchošťour) s debonderem.
Lišty kolem střechy šly náramně dobře, nyní nastal okamžik pravdy s lištami simulujícími perforovaný plech. Naměřit délku a umístit první lištu nebyl problém, ale ta další už byla horší, přípravek ze smrkové lišty se přilepil také. Při násilném odtržení došlo i k poškození plastového profilu. Řídký vteřiňák je k..va. Začal jsem vymýšlet nějaký lepší postup. Nejlepší bylo, když jsem si už zkrácený profil na patřičnou délku umístil udělátkem, chytil prsty, udělátko vyndal, aplikoval lepidlo a pak čekal, až mě pustí. Takto jsem postupoval lištu za lištou se sakrováním na celý barák.
Nadával jsem tři dny.
Když jsem ohodnotil vzhled nástavby, byl jsem docela spokojený. Vzal jsem debonder a uchošťour a odstranil krápníky lepidla a přilepené kusy kůže.
Na střeše je u TRka plno blbin a jako první přišla na řadu vzduchotechnika. Používají se dva typy, jedna je půlkulatá a druhá hranatá, můj má půlkulatou, ale asi ji časem nechali v loděnicích vyměnit za modernější. Opět z laminátových destiček jsem vyráběl krabičky a do nich vsadil „žaluzie“ od Jardy Jungmana, kde jsem žiletkovou pilkou odpreparoval rámeček a samotné žaluzie „na krev“ nasadil do krabičky. Pár kapek řídkého lepidla a vzduchotechnika byla hotová.
Další věcí jsou komínky naftových kamen, u mé lodi se jedná o letní verzi – nemám rád zimu. V létě se komínky demontovaly a zbyl jen jeden, v kormidelně. Na vzniklé průduchy se nasadilo víčko. Vše vyřešila mosazná trubička, kde jsem na jeden konec naletoval část zacvakávacího nýtku, dutou stranu nýtu jsem vyplnil Altecem. Vzduchotechniku a komínky jsem nalepil na svá místa a na pořadu dne byly světlíky. Nejdříve jsem z desky vyrobil dolní krabičky a pak jsem po zabroušení zjistil, že vyřezané díly mají obrovský otvor, který zasahuje až do vnějšího obvodu krabičky světlíku. Takže pravítko, lupínková pilka a pilníky. Celý den jsem si hrál s osmi rámečky, aby byly takové, jaké mají být. Po jejich výrobě jsem je vítězoslavně přilepil na svá místa na světlících. Zjistil jsem, že vyřezaná kormidelna je „trochu“ mimo. S hrůzou, že ji budu ručně několikrát vyřezávat, jsem plašil někoho z CNC frézou. Na počkání byl ochoten z doneseného materiálu kormidelnu vyřezat Luboš Chvátal z firmy FREE AIR. Kormidelna byla o poznání lepší a hlavně sloupky oken o cca 1 mm širší, už tam půjde vrtat, protože mezi okny jsou držáky na radar a tzv. vlajku. Kormidelnu a novou střechu na ni jsem měl za další den slepenou a vybroušenou.
Stále jsem jen stavěl bez radosti jezdit a uvítal jsem návrh Roberta, jet vyzkoušet novou vanu do Duchcova, tím bylo nutné loď „oživit“.
Střeva jsem měl ze Schuplika, kde vše fungovalo tak, jak má a bylo jen otázkou času vše transplantovat do TRka. Motory jsou MIG Boat 12V , regulátory DSYS 36A, serva jsou Zebra, je to vlastně HS-311, jen s jiným označením. Motory dosedly na přírubu Compactů a upevnění serv vyřešil zbytek překližky ze stavby vany. Vyrobil jsem ještě ohrádku pro PB akumulátor o kapacitě 9Ah. Přezkoušel jsem funkčnost a vytrimoval střed kormidel. Hned se mi povedlo „nádherný“ lak podřít ve vaně, samotné Trko je hodně divoké a má hodně výkonu, pro mě je to mínus, vyrobit si lepší ruce nedokážu.
Po zaježdění jsem si musel „ladit“ šrouby, byly moc ostré a regulátory vypínaly po chvíli ježdění. Dále jsem zjistil, až když jsem zmenšil stoupání, že za to může automatická nabíječka PB baterií, která nabíjela akumulátor jen na 60%! Další poježdění na Proseku to potvrdilo, na stejnou baterku, nabitou jinou a lepší nabíječkou, jsem jezdil asi tři hodiny a regulátor ještě neomezoval výkon!
TT Cup v Buchlovicích klepal na dveře, tak jsem musel pořádně zabrat. Z mosazných „U“ profilů a plechu ze stejného materiálu jsem spájel pojezd kormidelny, nebudu se dlouze rozepisovat o problematice malých dílů, kde při pájení jedné části odpadne druhá, každý to určitě zná i slova, která při tom padala. Vše jsem pájel za pomoci pasty a dřevěné šablony z lišt. Fotka řekne více. Z drátků 0,8mm a kousku plechu jsem spájel držák radaru z trubičky a drátků držák „vlajky“.
Další můra, lakování nástavby, aby tlačák splňoval pravidla pro start. Tentokrát jsem lihem odstranil všechny čmáraniny od popisovače a speje použil v tomto pořadí, nejdříve plnič, nereauje s lepidlem a po úplném zaschnutí, druhý den, jsem stříknul základ. Světe div se, ono to fungovalo. Zbýval mi necelý týden na nástřik lakem. Základovku jsem nechal do druhého dne a koupil maskovací pásku od fy TAMIYA, která opravdu nepodtéká! Nejdříve jsem stříknul bílou barvou boky nástavby a světlíky, po 24 hodinách se dal do maskování. Na překrytí ploch jsem použil klasickou papírovou maskovací pásku a tam, kde budou přechody barev, použil osvědčenou Tamiyi. Po hodině zápasu s páskami, jsem zbytek nastříkal šedou a už se jen modlil. Po pár hodinách schnutí, kdy lak opravdu zatvrdnul, přišel ten správný okamžik a já sejmul maskování. Až na pár drobných chyb se práce s maskováním vyplatila. Až jsem zajásal, když na mě koukala docela hezká nástavba.
Bílé světlíky jsem nalepil na karton a černou barvou jsem naštětcoval dno, aby po zasklení vypadaly jako průchozí. Díry do střechy se mi dělat nechtělo. Kormidelna dostala bílý lak a žlutou střechu. Světlíky jsem nalepil na správná místa a dotřel černou.
Ve „volném“ čase jsem zbastlil bednu na přepravu a začal balit věci do Buchlovic, kde bude TR-550 představeno odborné TT veřejnosti, ještě toho hodně zbývá, ale o tom až zas příště.
Tlačné plavbě zdar!
Čochtan
Nejnovější komentáře